Birma posvátná – elegance, klid a láska v jednom

Moje cesta k birmám

       Od dětství jsem byla spíše pejskařka – a srdcem i koňařka (i když tu část se mi
nikdy nepodařilo uskutečnit). Kočičku jsme doma neměli a přiznám se, že jsem po ní
ani nijak netoužila… až do dne, kdy jsem spatřila obrázek nádherné světlé kočky se
safírově modrýma očima. Byla to Birma posvátná – a já se zamilovala
na první pohled.

       O několik let později, v roce 2016, po smrti mého tatínka, jsem navštívila chovatelku
birem. Na chvíli jsem zapomněla na svůj smutek. Už po cestě domů jsem věděla, že to není
náhoda. A po čtrnácti dnech jsme si vezli domů našeho prvního kocourka – Xantiho.

       Tatínek mi chybí dodnes, ale Xantík mi tehdy nesmírně pomohl. Přišel do mého života v tak
výjimečnou chvíli, že jsem začala věřit i legendě o Birmách – že duše zemřelých se mohou vtělit
právě do nich. A tehdy začala má láska, můj „birmavir“. Brzy jsem věděla, že chci tomuto
plemeni zasvětit kus svého života. A ten sen se mi nakonec splnil. ♥